Morfologie italštiny I
(4)
Determinační
adjektiva & zájmena
Jan Radimský
Determinanty – adjektiva –
zájmena...
• Slovnědruhová klasifikace zájmen, členů a
determinačních adjektiv je v současné době
předmětem diskusí ve světové lingvistice
• V rámci kurzu morfosyntaxe (bc. studium) si
představíme „tradiční“ italské pojetí, z něhož
vychází většina deskriptivních gramatik.
• Alternativní modely (hypotéza DP apod.) budou
předmětem diskuse v navazujícím studiu
• V každém případě se tu klasifikace nekryje se
systémem, na který jsme zvyklí v češtině.
„Determinant“
• Determinant = vše, co blíže určuje substantivum
a signalizuje jeho referenci. Uzavřená
(gramatikalizovaná) třída slov.
• Patří sem:
– člen: il cane, un cane
– determinační adjektivum: questo cane, nessun cane
• Členy jsou v italské lingvistice obvykle pojímány
jako zvláštní slovní druh (nikoli jako podmnožina
determinantů)
Adjektiva determinační a
kvalifikační
• Jak je možno rozvíjet substantivum?
– cane
– un grande cane
– quel grande cane nero del mio amico
• Typické formální modifikátory:
–
–
–
–
člen
determinační adjektivum
kvalifikační adjektivum
předložkové syntagma
• Determinační adjektiva
– rozvíjejí jméno (jsou na něm závislé)
– tvoří uzavřenou gramatikalizovanou třídu jednotek
Typologie determinačních
adjektiv
•
•
•
•
•
Přivlastňovací: mio, tuo, suo...
Ukazovací: questo, quello, stesso...
Neurčitá: qualche, ogni, nessuno...
Tázací: che, quale...
Číselná: tre, millesimo, doppio
• Kontextualizujte tato determinační adjektiva (tak,
aby rozvíjela podstatné jméno!)
• Číselná determinační adjektiva se někdy řadí
zvlášť, jako tzv. „číslovky“.
Zájmena
• Zájmeno = jednotka, která ve větě
nahrazuje substantivum (resp. jmenné
syntagma)
– Quel grande cane nero del mio amico mi dà fastidio.
– Lui (/esso) mi dà fastidio.
Typologie zájmen
•
•
•
•
•
•
Osobní: io, tu, lui, lei, esso, lo, la, gli...
Přivlastňovací: il mio, il tuo, il nostro
Ukazovací: questo, quello, stesso...
Neurčitá: nessuno, niente, nulla...
Tázací: che, quale, chi...
Vztažná: che, cui, il quale...
• Kontextualizujte tato zájmena (tak, aby nahrazovala
jméno)
• Které z uvedených forem lze použít také jako adjektiva?
• Které typy zájmen mají odpovídající typ determinačních
adjektiv?
Posesiva (1)
(= přivlastňovací adjektiva a zájmena)
• Přídavná jména: mio, tuo, suo, nostro, vostro,
loro a jejich tvary, příp. proprio, altrui. Základní
syntaktické funkce: přívlastek a jmenná část
přísudku.
– Ho preso la borsetta. Ho preso la mia borsetta.
– Questa borsetta è mia.
• Zájmena: il mio, il tuo...
– Ho preso la mia. Questa borsetta è la mia.
• Významem vyjadřují vztah (jakýkoli, ne nutně
posesivní) k nějaké osobě / věci / ději:
– la mia borsa, il mio amico, il mio nemico, la tua
partenza, la tua decisione
Posesiva (2)
• Flexe
– ohýbají se v řadě parametrů: rod, číslo,
osoba, číslo (dvojí ohebnost v čísle!)
– není tu zvratné posesivum: io ti presto il mio
libro.
• Cf.: Vzala si své šaty. Vzala si jeho šaty. Vzala si
její šaty. Giovanni odvezl Paola svým autem.
• V případě nejasnosti lze použít proprio, u různých
rodů di lui / di lei (la sua macchina = la macchina di
lui / di lei)
Posesiva (3)
• Člen u determinačních adjektiv přivlastňovacích
– přidáme-li ke jménu posesivum, nemizí člen
– obvykle člen určitý, ale lze i neurčitý člen nebo
determinační adjektivum:
• la sua amica, una sua amica, quattro sue amiche, nessuna
sua amica, molte sue amiche, queste sue amiche
– Člen mizí u jmen označujících blízké příbuzné: mia
madre, mia figlia
•
•
•
•
•
pokud nejsou v plurálu: le mie figlie
nejsou rozvita adjektivem: la mia cara madre
nejde o zdrobněliny: il mio babbo
nejde o posesiva loro a proprio: la loro madre
není posesivum v postpozici: la moglie mia
Posesiva (4)
• Tvar proprio
– plní funkci zvratného posesiva 3. osoby (místo suo,
loro) – vztahuje se k podmětu věty
• Ha preso la propria borsetta.
• Amano il proprio lavoro.
– plní funkci zvratného posesiva u všeobecného
podmětu
• Ognuno deve fare bene il proprio lavoro.
• È necessario riconoscere i propri errori.
– zesilují význam ostatních přivlast. adjektiv
• Lo faccio nel tuo proprio interesse.
Posesiva (5)
• Tvar altrui (=cizí, náležející jiným lidem)
– Bisogna rispettare le opinioni altrui.
Posesiva (6)
• Jméno, které posesivum nahrazuje, může být známé z
kontextu:
– Ho ritrovato il mio ombrello. Ma dov’è il tuo?
– Il nostro programma e il vostro sono uguali.
• Nemusí být známé z kontextu – v určitých kontextech je
konvenční (lexikalizované) – cf. Hamplová (120)
–
–
–
–
–
–
–
–
Non vogliono niente di nostro.
Ho passato il Natale con i miei.
Hai già detto la tua, ora ascolta gli altri.
La ringrazio della Sua che ho ricevuto ieri.
In ogni situazione sono stati dalla nostra.
Beviamo alla vostra !
Ne hai combinata una delle tue!
... které z uvedených jsou srozumitelné a možné i v češtině?
Cvičení...
• ... Pederzani, s. 22-23